Motto: "Jsem stejně dobrá jako zlá. Je ve mně veškeré lidství. Je ve mně celý vesmír, stejně jako v každé kapce vody je celý oceán. A JSEM OCEÁNEM V KAŽDÉ KAPCE." 

STÍN - skryté nebo nevědomé aspekty nás samých, dobré či špatné, které vědomí vytěsnilo, nebo nikdy nepoznalo. Za stínem se skrývá nenaplněná potřeba a strach.

Pro tuto práci za stín považuji veškerou psychickou i fyzickou nepohodu. Dokud nejsme osvícení (plně ve Vědomí), máme stíny. Popíráním svých stínů popíráme svoji přirozenost, která nám umožňuje prožitek božskosti.

Díky této metodě se můžete během chvilky proměnit ve vědoucí, celistvou a šťastnou bytost. Netvrdím, že navždy, ale zkušeností a vytrvalou praxí jí můžete být stále častěji.

Celospolečenské konflikty jsou odrazem našich vlastních vnitřních konfliktů. Vše, co odmítneme na sobě, se objeví ve vnějším světě jako konfliktní událost, která na nás zpětně působí, pokud v sobě máme něco, na co reagujeme.

Modlíme se za ochranu před vnějším zlem či nebezpečím, jako je válka, přepadení, přírodní katastrofy, pomluvy... Ti probuzenější prosí také o ochranu před vnitřním vlastním "zlem", jako je zloba, chamtivost, nenávist, netrpělivost, lenost, pýcha, závist... Modlitby a prosby pomáhají, avšak to, čeho se bojíme, zůstává vytěsněné, nezpracované. Zlo (z našeho pohledu) zůstává zlem.

Skutečnou ochranu a změnu přinese jedině transformace vnitřních stínů tím, že je přijmeme, nasloucháme jim a dáme jim to, co skutečně potřebují. Jdeme vlastně před jejich počátek, protože vznikly z toho, že se nám něčeho nedostávalo – lásky, bezpečí, pozornosti, pochopení, podpory...) Když jim dáme, co potřebují, promění se v naše spojence a učitele.

Mnohokrát jme slyšeli a četli, že máme mít rádi sami sebe a svoje tělo. Ano, mít se rád/a je podmínkou duchovního růstu, uzdravení těla, duše i vztahů. Říkat si do zrcadla „mám tě rád/a“ a opakovat, jak jsme úžasní, moc nepomáhá.

Dostat můžeme jen to, co už máme. V Bibli se píše: „Kdo má, tomu bude přidáno.“ Dodávám: To, co má, to mu bude přidáno. Jde o zákon přitažlivosti. Někdo druhý nám může dát jen to, co si sami dáváme. Příklad: Dokud sami sobě neodpustíme, dál neseme břemeno, i když nám dotyčný říká, že nám dávno odpustil, nebo že nám nemá co odpouštět. Pokud sami sebe nemáme rádi, nepomáhají nám slova ani činy vyjadřující lásku. Nejsme schopni ji přijímat, sdílet ani dávat. Skutečné štěstí prožíváme, jen když jsme sami se sebou spokojeni.

Jak sama sobě odpustit? To je velké téma. Snad se mnou budete souhlasit, že je to těžší (a někdy se to zdá nemožné) než odpustit někomu jinému. A často si odpuštění znemožňujeme výrokem či myšlenkou "To si nidky neodpustím." Jak to udělat? Jak sebe přijmou a mít se rád/a? Říkáte si: Jak se můžu mír rád/a, když mám strach, depresi, vztek, úzkost..., když závidím, žárlím, nenávidím, stydím se, nejsem autentická, cítím se sama a bezmocná? Jak milovat svoje „škaredé“ nebo nemocné tělo, svoje závislosti na drogách, čokoládě, alkoholu, cigaretách a internetu... ?

To všechno souvisí s našimi temnými stránkami (stíny), vědomím neosvětlenými (neosvícenými) částmi, volajícími po přijetí a pozornosti, skrývajícími hluboké nenaplněné potřeby. K našim temným stránkám patří také tlachání, kritičnost, mnohomluvnost, perfekcionismus, nepřejícnost, zneužívání, manipulace, ponižování, výbuchy vzteku, arogance, citové vydírání, vyhrožování, obviňování, lpění... a všechny hry a strategie ega, které se bojí odhalení a rozpuštění. A naše iluze a očekávání jsou také stíny, a stejně jako nenávist a závist, nás vzdalují od vnitřního míru. 

Jak stíny (z mého pohledu) vznikají: 

1. Něco zásadního jsme v dětství nedostali (pocit bezpečí, lásku, pozornost, zájem, důvěru, podporu...), nebo nám bylo ublíženo. To souvisí například se strachem, s pocitem bezmoci, ponížení a nedostatkem sebehodnoty a sebeúcty, se žárlivostí, s pomstychtivostí, se sebedestruktivním chováním, závislostmi, vztekem a agresivitou - buď projevovanou, a nebo potlačovanou, či zcela vytěsněnou, což se může projevovat jako nedostatek energie, neschopnost se bránit a říkat "NE".

2. Tendence z minulých životů - např. povýšenost, majetnickost, potřeba druhé ovládat, pocity viny...

3. Přebíráme je z rodinného systému a kolektivního nevědomí. 

Pokud své stíny nezvědomíme, předáváme je svým potomkům. (To vidíme na rodinných konstelacích.) Pokud se někdo prezentuje jako ztělesněné dobro (skrývá své temné stránky, nebo je má potlačené), nebo se to od něj očekává (např. duchovní, učitelé jógy, vedoucí různých skupin apod.), je svými stíny nejvíce ohrožen a potřebuje někoho, na koho je projektuje.

Řešením je transformace stínů. Je to proces, díky němuž nejen svým temným stránkám, ale i únavě, nerozhodnosti, nepohodě, úzkosti, smutku, strachu, (přicházející) nemoci..., dokážeme naslouchat a dát jim to, co skutečně potřebují (ne to, co chtějí), a tím se promění.

Tato metoda nám se vším výše zmíněným pomáhá.

Pomáhá také v problematických vztazích: 

S partnerem, dítětem, sousedem, šéfem, „nepřítelem“... Zvědomíme a uzdravíme něco stejného v sobě, tedy porozumíme a pomůžeme sami sobě, a tak pochopíme toho druhého, protože při procesu se cítíme přesně jako on.

Co nám tato práce přináší:

- Poznáváme, co skutečně je sebepřijetí, sebeláska a láska.

- Doslova vidíme, jak porozumění, soucit a laskavost vše mění.

- Svého „nepřítele“ (vnitřního i vnějšího) vidíme novýma očima. Objekt se mění podle toho, jak na něj nahlížíme. (A existuje, pouze když ho pozorujeme:-) )

- Fyzicky i emočně se nám uleví.

- Uvolní se nám spousta energie, která byla v těle v souvislosti se stíny (a traumatem) zadržovaná.

- Odpovědi na své otázky.

- Změnu chování a prožívání. Jsme např. otevřenější, odvážnější, veselejší a spontánnější.

- Celkovou změnu života: To, co jsme dali sobě (svým vytěsněným částem) začneme dostávat (přitahovat) z vnějšku. „Jak uvnitř, tak vně.“ Jinými slovy: Změníme svoji realitu, která vždy zrcadlí nitro. Nebo ještě jinak: "Kdo má, tomu bude přidáno."

- Rozpouštění sebestřednosti a iluze oddělenosti od celku, „šéfa“ všech stínů, a tím základní příčinu vzniku všech stínů, kterou je připoutanost k „já“ (ego) a dualistickému vnímání světa, to znamená rozdělování na dobré a špatné.

- Rozšíření vědomí od „já“ k „ty“ a „my“.

- Prožitek vnitřního míru a ticha, neduality - sjednocení.

Zde je několik příladů:

- Traumatické dětství i mládí. Po prvním sezení: "Co cítím jako opravdu velký posun je, že po několika dnech od terapie jsem přestala mít návaly vzteku, čistí se nám vztahy s dětmi (dcera se začala méně vztekat), celkově nám to (něco) vneslo větší klid do celé domácnosti. Cítím za to velký vděk a současně údiv. Těším se tak na další spolupráci. Je to cesta, ale vím, že jdu správným směrem - za srdcem. Za vše děkuji. Zuzana"

- Po tranformaci stínu v souvislosti s otcem (nikdy nenaplněné čekání, bezmoc, osamění, zrada, vztek, křivda...): "SAMOZŘEJMOST, PLNOST, SÍLA, KLID, BEZBŘEHOST, MOUDROST... a současně SPOJENÍ S TÍM, CO JE TADY."

- Kámen z tíhy na prsou z pocitu viny a studu se transformoval v muže na lodi, který radostně a nadšeně mával bílou látkou a jako by vlál svým volným bílým oblečením v nekonečném svobodném prostoru moře. Učí mě lehkosti, nadhledu a svobodě, což se promítá do všech vztahů a situací. Stačí si na něj vzpomenout – vybavit si ten obraz, a okamžitě opouštím myšlenky vytrhávající mě z přítomnosti. Jitka

- Stín Jindřišky toužil po klidu a dosahoval ho tím, jak říkal, že Jindřišku nutil pít alkohol. Na moji otázku, zda skutečně prožívá klid nebo spíš otupělost, přiznal, že jde o otupění. Po nasycení stínu skutečnou potřebou, Jindřiška po prvé prožívala skutečný klid, ne pouhé otupění alkoholem. Jejím tělem se rozlévalo blahodárné uvolnění a radost. Stín, který na začátku vypadal jako kostra, se proměnil v krásnou jemnou ženu, která Jindřišku bude učit jemnosti a laskavosti k sobě, pečovat o sebe a nacházet radosti života.

- Paní Boženu trápilo totální vyčerpání. Stín vypadající jako svraštělá stařena celá v černém, toužící umřít, se transformoval v kopretinu roustoucí do nekonečné výšky k nebi a nekonečné hloubky, zakořeňující se do země. Paní Božena se kdykoliv může v představě stát kopretinou a propojit se s energií Nebe a Země.

- Petr, který už nechtěl pít alkohol, se bál "vyloučení" ze skupiny, odsouzení, osamocení a nálepky "divný". A tak zrazoval sám sebe a "jedno si dal". Bylo mu smutno z toho, že nedokáže být sám sebou. Na konci procesu byl esencí svobody a všeobjímající lásky. Umí být sám sebou ve skupině, může k ní dál v pohodě patřit, protože umí být šťastný i sám se sebou - kdekoliv.

- Ivan přišel s tím, že by si přál pokročit na duchovní cestě a být prospěšný. Na konci sezení měl tento prožitek: "Prostor. Otevřený prostor. Poušť se solnými jezery. Obrovský prostor - jak vesmír. To se nedá dohlédnout. Nekonečné možnosti - každý si může sáhnout a brát. Spousta schránek - v každé je dar. Všechny jsou otevřené. Nemusíš se spokojit s málem. Všechno je přístupné. Teď už nic nebudeš vnímat svýma očima, ale hlasem svého srdce."

- "...Po sezení došo k další zajímavé věci, ztratila jsem nějaké nepříjemné zlozvyky z minulosti, ale tak najednou a nečekaně, že mě to docela překvapilo. Např. přestalo mě zajímat, co si o mně myslí druzí, i v přpadě, že se mnou nesouhlasí. Tohle zjištění mne asi překvapilo a zároveň potěšilo nejvíce. Došlo mi, že to byla jedna ze záležitostí, kterou jsem získala výchovou. Moje matka je stejnou starosí po celý život zatížena. Je toho více, co se změnilo k lepší, toto je zaručeně nejvýznamnější věc." Věra

- "Já se směju a raduju každý den. Zvládla jsem konflikt v práci - postavila jsem se za sebe. To se mi ještě nestalo. Zažila jsem dokonce i lásku k mámě!! To jsem nezažila roky, i když mi dělá dost nehezké věci. Děkuji, děkuji." Anna

- "Hani, děkuji. Dnes zažívám po dlouhé době tu nepopsatelnou lehkost bytí." Jana

Mám zkušenosti, že tato metoda často nahradí zdlouhavou a bolestivou regresi:

- Vždy, když klientka měla jít mezi lidi, padla na ni únava, a nikam se jí nechtělo. Při procesu měla pocit škrcení a špatně se jí dýchalo. Odžívalala si tak porodní trauma, kdy se škrtila pupeční šňůrou a z vyčerpání příchod "mezi lidi" vzdala.

_

Za závislostmi a nemocemi (zvláště těžkými) se skrývá více stínů. Proto je třeba v práci trpělivě a dlouho pokračovat.

_

- Malá skupina - hluboký individuální přístup.

- Termíny domlouváme tak, aby všichni zájemci mohli. 

- Mezi setkáními je žádoucí pauza 4 - 8 týdnů, abyste přicházeli s mnoha zkušenostmi a otázkami. 

- Vždy sobota a neděle od 10 do 18 hodin v Praze (možnost přespání), případně někde jinde. Čas přizpůsobíme vzdálenosti účastníků.

- Cena za 3 víkendy je 11.100 Kč. Absolventi se mohou kurzu zúčastnit za třetinovou cenu.

Kurz je třeba zaplatit do zahájení na účet 2000651339/2010, v.s. číslo Vašeho telefonu, do zprávy pro příjemce napíšete "Transformace stínů".

Závaznou přihlášku s telefonním číslem, či případné dotazy, pošlete prosím e-mailem.

Těším se na Vás i na Vaše stíny. V každém stínu je světlo. ☀️

ZKUŠENOSTI ÚČASTNÍKŮ KURZU: